V posledních týdnech začínám doopravdy nemít ráda místní univerzitu. Nejenže Erasmus koordinátorka je studenej psí čumák a jít za ní do kanceláře něco řešit je jako nejít tam vůbec, ale taky všechny dokumenty, co potřebujeme k odjezdu, se mi nedaří získat už cca 21 dní. Respektive už jsem je všechny měla a pak si to najednou rozmysleli, sebrali mi je a teď potřebují milión dalších papírů, razítek a podpisů, aby mi je dali zpět a nemuseli jsme vracet stýpko. Mám pocit, že se lekli toho, že nebudou mít co na práci. Nepříjemné setkání s pověstnou portugalskou byrokracií, která je ve srovnání s Francií ještě zhoršená neskutečnou přezaměstnaností a tím, že na mě všichni huhlají azorštinou. Teda vlastně spíš saomiguelštinou, protože na ostatních ostrovech se mluví normálně (největší vtípek na obyvatele ostrova Sao Miguel a jejich příšený přízvuk je: Víš které aerolinky jsou nejrychlejší na světě? SATA (letecká společnost létající na Azory a mezi nimi), protože z Terceiry (jeden z ostrovů) do Japonska se dostanete za 45 minut, ha - ha - ha: ).
Dalším bodíkem ve prospěch místní univerzity je úžasná knihovna, která je sice architektonickým skvostem (protože to je jediná moderní stavba na celých Azorech), ale buď to pan architekt nedomyslel a nebo se tu šetří, každopádně v ní nenajdete jedinou molekulu kyslíku. S vedrem a 98% vlhkostí, co tu panuje, se tak z celé budouvy stává skleník, kde si v prvních pěti minutách propotíte i podprsenku (nebo trenky), v dalších pěti přestáváte dýchat a pak rovnou omdlíte. Takže moje shánění materiálů na bakalářku se rázem mění v cvičení kapacit jako u hasičů.
Dalším z problémů je pak systém značení knih, který musel vymýšlet nějaký umělěc nebo numerolog, protože každá knížka je označena cca 15 písmenky a čísly bez jakékoli logiky. A třešinkou na dortu je to, že žádnou z knížek si nemůžete odnést domů. Na začátku jsem si sice nadšeně zařídila čtenářskou kartičku, ale to jsem si nestihla všimnout papíru s nápisem "všechny knihy s červenou etiketou jsou určené pouze ke konzultaci na místě" - viz foto č. 2 a taky toho, že naprostá většina knih je tou červenou etiketou opravdu označena. viz. foto č. 1. Takže svoje dny trávím u kopírky, hromadím kila papíru, které mi budou na zpáteční cestě dělat určitě velkou radost a ztrácím peníze...
Kromě všeho, co se týká školy, je ale všechno čím dál lepší...moře je čím dál teplejší počasí nedovolí ani chvilku myslet na horkou koupel ve Furnasi a v našem domě je taky veselo, od té doby co se sem přistěhovali Matteo z Itálie a Dimitris z Řecka. Jsem sice nucena celé dny poslouchat příšernou řeckou hudbu, ale vynahradí mi to výborné tzatziky a podobné dobroty.
V souvislosti s dobrotama musím napsat o dnešním obědě - čerstvé grilované sardinky, salát a víno jsme dostali za odměnu za pomoc při čištění přístavu v Ribeira Quente. Vytáhla jsem sice jen pár pneumatik a sáčků s bordelem, ale spolubydlící Eva se potápí, a tak těch pokladů ze dna během hodiny pod vodou přinesla mnohem víc...nejvtipnější ze všeho byl asi přiopilý rybář, který nás obcházel a přesvědčoval, že tenhle šutr sice jo, ale tuhle pneumatiku a támhletu židli pod vodu nepotopil. A překvapivá byla na Portugalce dokonalá příprava a organizace...a taky policajti z polícia marítima jsou děsně sexy...hezký den. Snad jsem si zlepšila karmu za ty burgery u BK.
Pan Pedro Kontaktní e -mailové údaje, pedroloanss@gmail.com. To mi pomohlo s půjčkou 200 000,00 eur na zahájení mého podnikání a jsem velmi vděčný, bylo pro mě opravdu těžké snažit se udělat cestu jako svobodná matka, ale s pomocí pana Pedro Když sleduji, jak se moje firma roste silnější a také se rozšiřuje.
OdpovědětVymazatVím, že vás možná překvapí, proč tu takové věci dávám, ale opravdu musím vyjádřit svou vděčnost, takže kdokoli, kdo hledá finanční pomoc nebo prochází útrapami s jejich obchodem nebo chce zahájit obchodní projekt utrpení ..
Děkuji.