Tuna!

Poslední dva dny jsem si připadala fakt divně, zvlášť na univerzitě. Vypadalo to totiž, že se tu buď koná sraz příznivců sci - fi (to už jsem jednou zažila v Chotěboři a bylo to dost děsivý) a nebo to Harry nezvládl a válka v kouzelnickém světě se přenesla sem k nám (a my o tom nic nevíme, protože Rowlingová v posledním díle nechtěla odsoudit miliony dětí na světě k nespavosti).
Ve skutečnosti jsou všichni ti lidi zahalení do dlouhých černých plášťů studenti z celého Portugalska (Porto, Lisabon, Minho, Évora, Coimbra), kteří se sem sjeli na desátý ročník mezinárodního festivalu El Açor.

No a kdo by si myslel, že tuna v nadpise tohohle článku znamená tuňák, hluboce by se mýlil, poněvadž tuňák se portugalsky řekne atum a tuna označuje nopála nebo opuncii (docela zvláštní kombinace), ale taky tuláctví. Což je předpokládám to "odkud - vítr - vane", protože tunas jsou studentské spolky fungující už dlouho na většině portugalských univerzit. Většinou jsou buď mužské nebo ženské, jejich členové nosí ty všemožné kouzelnické hábity (když se schází) a umí buď tančit, zpívat nebo hrát na nějaký nástroj, popřípadě všechno dohromady. A všichni rádi křičí dohromady tuna!!!

Přišlo mi to dostatečně divný na to, abych se šla podívat, takže jsem se večer vydala směrem, kam mířily zástupy kouzelníků a došla jsem až ke Coliseu Micaelense - předpokládám, že je to místní divadlo, ale konají se tu i různé plesy a slavnosti. Koupila jsem strašně drahou vstupenku na oba dva dny festivalu a říkala si, že přece nejsem blbá, abych za tohle zaplatila tolik, co za týden projím, a že sem prostě přijdu druhý den a tu vstupenku prodám. Teď už vím, že to neudělám, protože včerejší večer byl jedním z mých nejlepších hudebních zážitků v životě a to nekecám. Tunas jsou totiž opravdu obrovské - mají mezi 30 - 60 - 70 členy a když všichni najednou zpívají a u toho hrají na mandolíny, kytary, housle, cella, bubny, trubku, saxofon, housle...no bylo to fakt neskutečné a fakt před nima padám na zadek, protože nemají žádné sbormistry ani odborné vedení, ale přesto zvládají mistrovsky zahrát i tak těžké věci jako je Czardas od Montiho (a zní to dobře!). Navíc divadlo bylo narvané k prasknutí a byla tu skvělá atmosféra...a nejvíc když na scénu přišli vlajkonoši, kteří umí s vlajkami všemožné kousky a různé s nimi hází a mávají a vypadá to skvěle. Takže dneska jdu zase a hrozně se těším. Tuna!

PS: Napadají mě dost sentimentální myšlenky na to, proč u nás studentským životem myslíme "nemuset nic moc dělat a moct chodit po hospodách a občas si střihnout brigádu, abych měl na pivo". Proč u nás nejsou kruhy, spolky, proč neznáme ani slova Gaudeamus igitur a vrcholem akademické kultury jsou srandovní oblečky chlapíků na promoci. OK, asi to zní divně, ale myslím, že všichni tihle studenti budou na vysokou dlouho a dobře vzpomínat, zatímco my ani nemáme na co.