Jak jsme si půjčili auto II.

V neděli jsme vyrazili na opačnou stranu než v sobotu a projeli celou západní stranu ostrova směrem od Ponta Delgady. Měli jsme několik tipů - třeba na městečko Relva ležící úplný kousek odsud, u letiště. Měly tu být "tradiční domky", ale buď jsme nepochopili, že to, co vidíme, je tradiční domek, nebo jsme je nenašli. Ale snaha byla. Směrem po pobřeží pak bylo několik krásných vyhlídek, starých mlýnů (tohle třeba nechápu - mají je vyznačené v mapě, průvodce o nich píše, ale místo aby se o ně starali, aby sem mohli jezdit turisti, není k nim ani cesta a jsou bez lopatek, rozpadlé...) a úplně největší bomba: maličká zátoka, kde pod kameny vyvěrá horký pramen (něco přes 60 stupňů) a horká voda se mísí se studenou mořskou. Moře bylo ale hodně rozbouřené, takže to nebyla žádná pohodička a válení se, ale občas docela boj - museli jsme se držet lana, aby nás vlny nenatlačily na skálu...ale pocit, kdy na vám na nohy jde úplně vřelá voda a na záda zároveň studená vlna, byl fakt super: ).
Ke štěstí nám už chyběl jen oběd, takže jsme se zastavili v Mosteiros a dali si queijo branco s pimentou (lahodný čerstvý sýr s pálivou omáčkou), já si dala nějakou rybu která nevím, jak se jmenovala a Igor si objednal místní specialitu: polvo assado - chobotnici. Vždycky když jsem jedla chobotnici, nebylo to vůbec dobrý a hlavně to nevyadalo jako chobotnice, ale jako kousky čehosi gumovýho. Ale Igor dostal talíř s několika batátama a přes to bylo přehozených několik obrovských kusů černých chapadel v celku. Přísavky byly velké jak můj nehet! No vypadalo to dost šíleně, ale byla to ta nejlepší chobotnice, kterou jsem kdy jedla.
Po obědě jsme pokračovali dál po pobřeží a stejně jako na opačné straně jsme zjistili, že tu nic není: ). Hledali jsme bývalou továrnu na zpracování velryb, ale dopadla stejně jako mlýny. Nebo si z nás možná místní dělali prdel:). Takže nejlepším zážitkem z celého pobřeží byly asi cesty z útesů dolů k moři, které mají sklon asi 35 stupňů a chvilkama jsme, zvlášť když začalo poprchat, měli strach, jestli se vůbec dostaneme zpátky nahoru.
Taky jsme viděli Caldeira Velha - horký vodopád s přírodním bazénem, kde se dá taky koupat a pak další místo, kde se koupat nedá, i když je to vyznačené v mapě.
Cestou na jižní pobřeží jsme pak vystoupali až do hor, kde bylo pět stupňů a sníh a bylo vidět krásně na celý ostrov a na vodopády schované v horách. Ale jen chvilku, protože pak přišly mraky a mlha a začalo lít, a tak nám moc nevyšly fotky. I když ony by asi nevyšly ani kdyby bylo hezky... Každopádně tady ty aprílové změny počasí jsou tu na denním pořádku.
V pondělí jsme jeli nakoupit zásoby na ten měsíc, kdy tu budu sama...no kdyby někdo viděl obsah našeho vozíku asi by mi doporučil přihlást se k anonymním alkoholikům. Ale koupili jsme i mlíko! A hlavně jsme koupili steaky ze žraloka a bůček a ještě nějaké malé rybičky a jeli přes jezera Sete cidades až na západní pobřeží, kde jsme našli odpočívadlo s grily a začali kuchtit oběd. Prvním oříškem bylo zapálit vůbec oheň, protože foukalo jako prase a dřevo, které jsme nasbírali cestou, vůbec nehořelo. Tak jsme museli vylézt na strom a natrhat něco, čemu by se dalo s dobrou vůlí říkat chrastí a taky nasbírat suché listí z nějakých obrovských kytek okolo a hodně foukat, abychom měli aspoň trochu žhavého uhlí. Nakonec to všechno ale dobře dopadlo a najedli jsme se až na trochu popela a rzi fakt skvěle.
Mmmm, závěrem...půjčit si auto na tři dny by bylo fakt zbytečný, protože je to tu fakt maličký:). Ale je tu krásně.