Poslední dny

Ve středu jsem byla s Dimitrisem z Řecka a Matteem z Itálie na obědě v Sardinhi (malá tmavá restaurace od které by asi nikdo nečekal dobré jídlo…). Dali jsme si sardinky, morénu a chicharros – malé rybičky, obalené v mouce a koření a osmažené a k tomu jsme dostali salát, brambory, kyselé cibulky a kopu zvláštní hmoty z fazolí. Po chvíli si k nám přisedli tři Portugalci, a protože na mě pořád koukali a něco si povídali, ze srandy jsem jim řekla, aby si dali pozor, protože jim rozumíme (samozřejmě to byla lež, protože když si Azořani žbrblají mezi sebou, nejde jim rozumět jediné slovo)...a tak jsme se dali do řeči a od fotbalu se dostali přes Českou republiku, sex před svatbou, papeže, finanční krizi až k nezávislosti Azor. A to všechno prosím pěkně v portugalštině…no možná proto to trvalo tak dlouho:).
Každopádně mám z toho rozhovoru několik poznatků: za žádných okolností se nesmí kritizovat cokoli, co se vyrábí na Azorech (např. pivo, které nemá bublinky, pěnu ani chuť) nebo se jich nějakým způsobem týká…pak se taky nesmí kritizovat katolická církev, protože jsou tu opravdu zapálení věřící, místní politika, protože je lepší než ta na kontinentě, a počasí, protože je přece super, že se tu během jediného dne vystřídají 4 roční období.
V sobotu jsem byla na narozeninové party někoho, koho jsem v životě neviděla, a seznámila jsem se se spoustou erasmáků (částečně díky lahvi becherovky, kterou jsem měla s sebou: ). Jedním z nich byl Guillaume z Francie, se kterým jsem se seznámila hned třikrát, protože byl asi tak na mol, že zapomínal věci, co se staly před deseti minutami. Typická hláška povýšeného Frantíka, přesvědčeného o dokonalosti své vlasti: „Och! Ty jsi tak kultivovaná! To jsi doopravdy z Československa? (reagoval tak na to, že jsem věděla, co je crémant a quiche). Ach jo.
Když jsem se pak v pět ráno vracela domů, míjela jsem aranžmá z karafiátů, která tu všude jsou kvůli začátku jara a výstavě květin. Nějak jsem si pak neuvědomila, že to, z čeho kradu karafiát, je aranžmá, což mi ale posléze poměrně důrazně vysvětlil pán s vysílačkou a musela jsem ho jít vrátit jako malá školačka lízátko ukradené v obchodě.Trapas: (
V sobotu se taky přistěhovala nějaká Portugalka (malá, fousatá a ne moc sympatická), do volného pokoje, co tu máme. V neděli se zase odstěhovala. Přiznávám, že jsem se vůbec nesnažila tvářit mile. Ale kvůli mně to určitě nebylo: )
V neděli pořádala Arnoura, má spolubydlící, oběd. Uvařila tradiční Kyrgyzské jídlo (moc dobré) a pozvala své kolegy z práce – Japonce Juna, Inda Sámira a Bulharku Vesku. Všichni jsou tu strašně nešťastní, protože ničemu nerozumí a chybí jim jejich rodiny, takže si celou dobu jen stěžovali. Moc jim nerozumím…stejně jako nerozumím Turkyni jménem Diugo, která to tu nenávidí z celého srdce a na stěně v pokoji má papír, kde si odškrtává dny do odjezdu…s Diugo jsme mimochodem měly moc zajímavý rozhovor o vztazích v Turecku. Řekla mi, že je proti sexu před svatbou, ale pokud její přítel chce, může jít za prostitutkami, protože je přeci muž. A jí to neva. Hmm. Bohu díky za emancipaci.
Jinak se teď pořád učím, protože mám zkoušky. Bohužel nezafungovala moje metoda „tvař -se-že-nerozumíš-ani-slovo“ a musím umět to stejné, co ostatní. Takže jdu na to…