Od soboty do včerejška byl tady v Ponta Delgadě karneval. Všichni to brali docela vážně, takže v různobarevnch parukách a maskách chodili celé tři dny a děti se pro jistotu asi ani nepřevlíkaly. Já jsem si to samozřejmě naivně představovala jakože to bude vypadat jako v Riu, všichni na ulici a velký průvod a hudba a tak, ale nakonec to byla celkem nuda, protože všichni chodili na nějaké plesy, o kterých jsme se buď nedozvěděli a kdybychom se dozvěděli, stejně bychom neměli na vstupné. Navíc dostat z místních nějaké info o tom, co se vlastně bude dít, byl nadlidský výkon, což platí i o všem ostatním, co se snažíme zjistit (mysleli jsme si, že si z nás všichni dělají srandu, když říkali, že Azořanům nejde rozumět, ale byla to pravda, děsně huhlají, mají francouzský přízvuk, a melou rychle, takže to je fakt beznadějný).
Nakonec jsme ale to nejzábavnější málem prošvihli jako ignoranti nejvyššího kalibru v Burger Kingu na obědě. OK, nic mě neomlouvá, snad jen to, že se mi nechtělo vařit, dostali jsme lístky na slevu do schránky a navíc je z toho krásné foto pro mé fairtradeové kamarády : ). No ale každopádně zrovna když jsem se zakusovala do toho nejšťavnatějšího a nejlepšího burgeru, který jsem kdy jedla a prosila nebe, abych měla ještě větší pusu, uslyšeli jsme troubení - po hlavní třídě jelo asi deset různých vozů (taková ta plechová auta, co mají u nás zahradníci, menší kamiony), na korbě bylo naskládaných milion lidí v helmách a všichni troubili a řvali. Tak jsme zhltli zbytek oběda (můj žaludek se s tím pral až do večera) a běželi fotit. Ukázalo se, že tahle zábava, kterou tu provozují, je poměrně nebezpečná, protože to celé spočívá v tom, že všichni bojují proti všem a hází po sobě sáčky a balónky napuštěné vodou. No a nejvíc proti sobě bojují lidi na těch vozech, pěkně na férovku, mlátí se do těch helem a řvou různé bojové pokřiky a hází po sobě ty sáčky.
Když už to celé trvalo skoro hodinu, říkali jsme si, kde proboha berou všechny ty sáčky, ale pak, když jsme viděli všechny místní, jak tu pobíhají s kyblíkama a v pláštěnkách, popřípadě z aut vytahují další a další lavóry plné sáčků, pochopili jsme, proč jsou tu všude prázdniny a nepracuje se. Holt, příprava na vrchol karnevalu - bitku, která se jmenuje batalha das limas - nějaký čas zabere. Dostat se domů v suchu byl docela adrenalin a přežít to do večera vlastně taky, protože to tu lidi tak bere, že jezdí v autech a hází pytlíky s vodou po lidech na ulici.
Večer jsme marně přemýšleli, co máme dělat, a tak jsem začala vařit kari a Igor šel běhat. Vaření byla docela zábava, protože teď máme ledničku plnou pivek (ještěže jsou tu dvě ledničky, protože nevím, kam by si ta ubohá Kyrgystánka dala svoje jídlo: ), které jsme s vypětím všech sil dotáhli ze supermarketu. No ale nekupte to, když jedno vychází na dvacet centů! A navíc jsme při jedné z pauz po cestě (já jsem byla v pohodě, ale Igor pořád počítal, kolik váží jeho batoh a taky kolik váží on a o kolik starší než já je : ) objevili naprosto dokonalou pekárnu, kde mají otevřeno i přes noc a všechny věci tu vypadají tak úžasně, že opravdu nevím, jak to dopadne s naším hubnoucím plánem.
Večeřeli jsme společně se spolubydlící (já fakt nevím, jak se jmenuje, protože většinou když se mi někdo představuje, buď jméno nevnímám nebo ho hned zapomenu) a u piva si povídali až do půlnoci o všech možných zemích a městech, kde studovala nebo byla, a bylo to docela dobrý. Podle mě ale musí být stará jak metuzalém, protože nechápu, jak to všechno stihla : ).
PS: V pondělí byli na obědě v tasce, která by tu měla být nejlevnější a já jsem si dala morénu (fakt děsivá ryba, ale moc dobrá na talíři) a Igor sardinky. K tomu jsme měli místní specialtu - vinho do cheirro, asi nejhnusnější víno, co jsem kdy pila, který voní jako rybízový juice. Fuj. No ale aspoň to bylo levný.
Tady další fotky
Žádné komentáře:
Okomentovat