Univerzita jako gympl

Už jsem psala, že menza na univerzitě je jak ze základky. Po týdnu ve škole, ale musím říct, že vlastně celkem všechno tu trošku připomíná staré dobré časy gymplu. Na předmětu Língua portuguesa II se probírá větný rozbor (podmět, přísudek, vedlejší věty a tak) a vrcholem je napsat referát na jakékoli téma a přednést ho před celou třídou. Což pro nás, když nic neumíme, může být těžké, ale pro místní?! Taky jsme dělali různé typy textů (třeba argumentační, vyprávění atd.) a profesorka vyvolávala lidi, kteří ty texty museli číst nahlas, i když je měl každý před sebou! Na História dos Açores jsme zase neskutečně dlouhou dobu probírali něco, co by magistra Špánková u nás na fildě prolítla tak za 10 minut maximálně s úplně stejným výsledkem. Profesorka navíc tak mele, že jí nerozumíme ani ň, a tak jsme docela rádi, že nám dala učebnici v angličtině i portugalštině. Hodiny tu mají 2 celé hodiny po 60 minutách a vyučující kupodivu nechodí pozdě. Takže spíš chodíme pozdě my, protože máme buď napsaný špatně rozvrh a nebo nemůžeme najít učebny, protože jsou úplně nesmyslně značené. Ale všichni jsou tu moc hodní a všude nás dovedou a poradí... Docela zajímavé je, že je tu mezi studenty spousta starších lidí, v rozmezí tak od 30 do 70 let. Všichni se tváří (staří i mladí) strašně důležitě a hrozně tu školu žerou, což je oproti nám teda dost velkej rozdíl. Asi je to tím, že za ni platí 600 euro za semestr. Tak to bych se asi taky snažila : ). Akorát se nám zdá, že toho máme trochu moc, protože máme 5 předmětů a kurz portugalštiny pro erasmáky a to všechno dvakrát týdně a v úplně debilních časech.

Zatím ještě nedošly peníze z Erasmu, takže šetříme, kde se dá. Moc se nám to ale nedaří, protože jsme museli našemu super domácímu zaplatit 25 euro za plyn. Tak jsme se těšili, že budeme vařit, koupili jsme hrnec a pánev, já jsem na trhu nakoupila zeleninu a chystala se uvařit večeři, ale whoops plyn nikde. Domácí to nebral, správcová taky ne, tak jsem se vydala zpovídat sousedy, ale taky mi nic neřekli. Po půl hodině mi to pan domácí - senhor Alberto - vzal a řekl mi, že těch 25 euro bylo na teplou vodu v koupelně, a že na vaření mu musíme dát dalších 14. No je to holt tvrdej obchodník. Tak se snažíme hledat něco jiného, ale popravdě myslím, že nic jen o málo horšího a levnějšího tady nenajdeme. A koleje mají několik mínus: stojí 125 euro na jednoho (tak by to vyšlo nastejno), jsou děsně daleko (20 minut pěšky od univerzity), není tam internet a nemohli bychom bydlet spolu, protože holky a kluci mají oddělené pokoje. No a to jsme je ani neviděli : ).