Včera jsme se rozhodli pokračovat v intenzivním tréninku na Pico (sopka, která má 2300 metrů a je uprostřed stejnojmenného ostrova a my ji v květnu chceme vylézt) a v sedm hodin ráno (tfuj!) se vydali autobusem do Furnase. Řidič jel dost prapodivně přes celý ostrov, ale aspoň jsme měli vyhlídkovou jízdu a za hodinku a něco jsme už sjížděli z kopce nad jezerem Lagoa das Furnas do údolí, které bylo celé zahalené do pekelných sirných par, protože Furnas je místo, kde vyvěrají horké prameny, bublají gejzíry a hlavně jsou tu caldeiras - díry v zemi, kde vře voda a stoupají páry a kde se dělá místní specialita - COZIDO. Funguje to tak, že do hrnce dáte drůběží maso, brambory, mrkev, zelí, vepřové a koření, přikryjete pokličkou, zabalíte do pytle, zavážete a ve Furnasi u jezera předáte správci caldeiras. Ten spustí hrnec do díry, zahrne ji hlínou, strčí do ní lístek s číslem a stejné dá i vám, abyste si za šest hodin, až si pro hrnec přijdete, poznali svou díru. Nic se za to neplatí, protože správce je placený státem a hlavně je tu spoustu piknikových stolků, kde si svoje cozido se super sirnou příchutí můžete sníst.
My jsme přijeli úplně vymrzlí, nic na zahřátí jsme si koupit nemohli, protože jsme měli poslední euro a půl, a za to jsme koupili baterky do foťáku, kterému se tu asi nelíbí, protože stávkuje a žere baterky neuvěřitelnou rychlostí - no a s těmi novými se ani nezapnul. Vybrali jsme trasu vedoucí po břehu jezera a ušli ji strašně rychle, protože za námi šly dvě paničky ve fitness oblečcích, se kterými jsme celou dobu soutěžili. Vyškrábali jsme se i na miradouro - vyhlídku, ze které bylo vidět krásně do krajiny se sytě zelenou trávou a flekatými krávami, které jsou tu úplně všude, dokonce i mezi paneláky.
Zpátky ve Furnasi jsme vybojovali nad bankomatem peníze a začali hledat něco k jídlu. Cozido bylo ale všude strašně drahé, tak jsme se rozhodli, že si sem příště přijedeme udělat svoje vlastní a že si dáme kuře v King burgeru - byl to malý tmavý bar, kam si šel Igor původně jen odskočit, ale nakonec jsme tu dostali nejdokonalejší kuře, které jsme kdy jedli. Každý jsme snědli půlku kuřete s úžasnou kůžičkou, kupu hranolek, kupu rýže, salát, k tomu dvě piva a kafe a to všechno za 6 euro!!!!
Když jsme se vykutáleli ven, totálně přejezení, takže veškerá přesevzetí vzala za své, vyjekla jsem: "Hele, to musí být ČECH!" - po ulici šel totiž borec s ponožkama v sandálech, funkční mikině a Rejoice kalhotech. Začali jsme portugalsky, ale pán odpověděl anglicky, že je from Czechoslovakia a že portugalsky neumí. Tak jsme se seznámili s Jírou z Pardubic. Jíra je tu na útěku před civilizací, spí ve stanu u Furnase, živí se vločkama, které si dovezl z ČR a pomerančema z opuštěné zahrady. Má jen mapu z letiště, takže asi ani pořádně neví, kde je. Ale říkal, že mu to nevadí, protože všechny zážitky se stejně smíchají dohromady. Tak to by mi přišlo asi docela zbytečný platit za letenku 12 000, když s takovým přístupem se můžu schovat před civilizací i na Šumavě.
S Jírou jsme se vydali hledat lázně, které tu mají údajně být zadarmo. Místním se o tom zjevně moc mluvit nechtělo, Jíru mluvícího anglicky rovnou poslali do hotelu, kde se platí vstup 4 eura. My jsme pochodili líp a po půl hodině bloudění jsme našli místo u řeky, kde byly dva bazény a malá jeskyně pod skálou, plné horké vody. Váleli jsme se tu asi dvě hodiny, samozřejmě zadarmo, a pak se s blaženým připitomělým výrazem dohrabali do autobusu domů. Už tradičně jel řidič dost zvláštní cestou a z toho jsme vydedukovali, že jezdí prostě na zakázku, podle toho, jak mu kdo řekne. Tentokrát jsme jeli úplně na západ a pak si řidič uvědomil, že jede špatně, otočil to a jel zase zpátky. I s jeho vykecáváním na jedné zastávce jsme tak strávili v buse asi dvě hodiny. A to má tenhle ostrov 60x18 km!
Doma nás čekalo další překvápko. V koupelně cizí ručník, v kuchyni uvařená večeře a tašky s nákupem a v jednom z pokojů bordel jak v tanku. Ukázalo se, že během doby, kdy jsme byli pryč, proběhla akce kulový blesk a odnaproti se k nám přistěhovala slečna z Kyrgystánu, která pracuje na univerzitě. Ještě kurióznější je, že 5 let studovala ekonomii v Praze, a tak umí trochu česky. Igor zesmutněl, že nemůže mluvit sprostě a že ji nemůžeme pomlouvat, ale já jsem mu vysvětlila, že je to přece úplně jedno, takže pak celý večer používal pro všechny činnosti jen jedno sloveso se slovním základem ...jeb... Inu, svět je malý.
PS: Předevčírem jsme prali a včera jsme už zase neměli teplou vodu. Měla by nám vystačit na měsíc, ale asi jsou to kecy. Prádlo tu bude schnout asi týden, protože je tu děsně vlhko (asi 85% v průměru), a tak máme všechny věci buď vlhký nebo mokrý nebo špinavý. Ach jo.
Žádné komentáře:
Okomentovat